Moderní básníci angličtí

XXI. WILLIAM WORDSWORTH

Narcisy

Jak oblak, cestou já jsem šel,jež táhne přes vrchy i dol,tu množství narcisků jsem zřel,vše zaplavily zlatem kol,pod stromy, v keřích, na vlnáchkol tančily, jak vítr táh.Jak nedohledných hvězdic řadplá z mléčné dráhy dolů k nám,bez konce plály odevšadbřeh věnčen jimi tu i tam,jich byly sta, zde v směsicise skláněly, jak tančící.Tak vlny zahanbil jich třpyt!Jak tančily zde o závod,tu musil básník vesel býtrej plesný vida v tůni vod,já zřel a zřel a nemyslel,ký zisk jsem z toho zření měl!Teď na loži když ležím svém,půl v snění a půl v dřímotě,jich hru před duše zrcadlemzřim v blaživé jich samotě,ples v srdce mé se přimísía to v ráz tančí s narcissy!

Jak přelud byla spanilý

Jak přelud byla spanilý,když oči mé ji spatřily,tak luzná její podobajak okamžiku ozdoba.Jak hvězdy v šeru její zrak,a jako soumrak vlasů mrak,vše na ní půvab hotovýa rosný úsměv májový,stín tančící a škádlící,tu děsící, v ráz mizící.Pak vstoupila v můj užší kruha byla žena též, ač duchtak svěží ve všech pohybechs půvabem divčím v pracích všech.Vzpomínku i naděje zář,vše zrcadlila její tvářa přec ne bytost povznešenánad vše, čím život jest a sténá,nad lehký trud, nad žertů vděk,bol, hanu, chválu, polibek.Teď jasným okem šťastný zřímtep srdce, jež vlá tělem tím,jde zamyšlena v práci své,kam přísný žití cíl ji zve,má rozum, její vůle stálájest přísná, činná, vytrvalá,bez falše, lsti, je žena pravá,jež těší, velí, radu dáváa přec duch tichý, kol nějž vlázář podivná jak andělská!

Osamělá žnečka

Viz tamo děvče samotnéz hor našich statné děvče, polemjak sama zpívá si a žnestůj, nebo tich jdi kolem!Tak sama žne a vázat spějea smutnou píseň sobě pěje,ó poslouchej, kraj celý kolzní jejím zpěvem, stráň i dol.Tak nikdy slavík nezpíval,by vítal chodce v zemi dálnéna oase, kde pouště palkdes v Arabii skalné;ba sotva kukačky tak žalyse plně, silně rozléhalyve oceanu tichý klidaž nejdálnějších od Hebrid.Co zpívá tu, kdo ví to dnes?Co tonů těch dí žalné roje?Zda trudů zašlých lká v tom směs,ryk zapadlého boje?Či tyto prosté nářky pějío věcech, jež se denně dějí,trud všední, starost, péče hlas,jak bývalo a dnes je zas?Ať komukoliv pěla jenzpěv její slyším neustále,obličej k srpu nakloněnv své práci zpívá stejně dále.Naslouchám dojat bez pohnutí,ač do hor dál mne cesta nutí,ač dozněl v uchu zpěvu spád,zní v srdci dál mi napořád!

Motýlovi

Ó sečkej, k čemu taký chvat?Dél trochu tady musíš stát!Vždyť vše, co bylo dětstvím mým,vše ve tvém zářném zjevu zřím.Blíž ke mné! Neleť do oblak,plá v tobě zašlý čas,ty neposedo, kouzlíš takmně v srdce obrazy i zrakmůj dům otcovský zas!Ó krásný, krásný čas to, ach,svou sestru Emelinu v hráchi sebe vidím, bez dechumotýla honit v pospěchu.Jak pravý lovec za ním v rejjsem loukou divým skokem spělpřes keř i trn, až chyt jsem jejco ona – Bůh jí požehnej! —se bála, střít mu pel.

Kukačce

Ó posle jara! Slyšel jsemtvůj zpěv a cítím plesó kukačko, jsi ptáčetemjsi putující hles?Já v trávě ležel v myšlenkách,v tom zpěv tvůj zazněl blíž,a dál jej nesl k svahu svah —teď z blízka zněl – ó slyš!Ať vypravuješ údolío slunci, kvítí jen,mně ve tvém zpěvu hlaholídnů zašlých mnohý sen.Miláčku, v tomto roku téžbuď uvítán v náš kraj,Ty že jsi ptákem? – to jest lež,mně hlas jsi, mně jsi taj!Školáku zněla tvoje zvěst,jenž naslouchal ti rád,za tebou tisíci spěl cestskrz keře, na strán, v sad.Tě uzřít, já se naběhalv luh svěží, v lesů mrak,byls láska má, mé touhy žaljen toužen, nezřen však.A zase tobě naslouchám,tvůj v trávě slyším hlas,jak naslouchám, tu vzpomínámna mládí zlatý čas.Ó šťastný ptáku! Země zjevse zdá být, vzdušný kraja sadem vil jak zní tvůj zpěva pro tebe jen ráj!

Nás jest sedm.

Tak prosté děcko,dech jehož splývá, hravý sen,jež cítí život v údech všech,co o smrti ví jen?Já potkal děvče z vesnice,„jsem stará osm let!“Vlas kučeravý do lícejí hojnou kšticí slet.Venkovské měla vzezřenía sprostý selský šat,však očí lesk v svém zářenímne začal v srdci hřát.„—Kolik máš sester, bratříčků?mé dítě,“ já se ptal,zří s žasem na mne chvilčičku —pak dí: „Všech sedm mám.“A kde jsou? – ptám se. „—Sedm nás,zpět ona hovoří,dva v Conway šli – to dávný čas,a dva jsou na moři.Dva na hřbitově leží již,tož sestra s bratrem mým,a vedle malá naše chýš,kde s matičkou svou dlím —.“– „Jak, v Conway dva že bydlí, díš,dva na moři že jsou?A přec vás sedm? – Dítě, víš,to jest mi hádankou!“– „A přece sedm jest nás všech“(dá děvče v odpovéď)„dva spí, kde stromů stín si lehtam na hřbitovní zeď.“– „Ty mateš se, mé dítě, dím,tys živa, líčko květ,a dva když v stínu hřbitovním,pak zbývá vás jen pět.“– „Jich hrob je snadno uvidět,“dí děvče, „zeleň svěžízříš z chatky ven pár kroků jen,kde vedle sebe leží.Své pletení si beru tam,tam šat si ovroubím,na jejich hroby usedám,a často zpívám jim.A často slunce rudý svitkdyž v západ zaměří,smím s matkou svojí k nim tam jítse svojí večeří.Má sestra Hana umřelanám první, byl to žal,tak dlouho, mnoho trpěla,až Bůh ji k sobě vzal.Ji pochovali na hřbitověa než luh posekán,my na jejím si hráli rově,já a můj bratr Jan.A sotva první sníh kdy padklouzání zašlo nám,tu bratr Jan již k smrti chřad,teď vedle ní spí tam.“ —– Nuž, znovu pravím, kolik vás?když dva jsou v nebi již?A děvče odpovídá v ráz:„nás sedm jest, jak víš.“„Ti mrtví, jsou ti dva,“ já dím.

Конец ознакомительного фрагмента.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.