Písně kosmické

Jan Neruda

PÍSNĚ KOSMICKÉ

Vlnek jsem chtěl nabrat z hbitých proudů,

z oceánu v bouřné jeho době,

donesl jsem ale sobě domů

tichou vodu jenom ve nádobě.

Leander  

I.

Letní Ty noci zářivá,jakž tebou srdce okřívá —ve dne tak sladkobolno,a teď tak volno, volno!Z oblohy bílý měsíček,starobný nebes tatíček,stříbrné světla pýřípo celém světě šíří.Dokola jeho dětičky,drobounké, smavé hvězdičkydukátkovými hlasyzvoní na krásné časy.

II.

Když k vám vesel hledím, zlatá Vy Kuřátka,slyším naše písně, česká zřím děvčátka.Naše dívky slunce ranější bývají,ve potoku chladném oči si mývají.V noci krásné hvězdy do vody naprší —běda hochu, na nějž oči Ty zasrší!

III.

Ach, jaké to blaho: poležetzde na drnu poblíž borua s zlatými dát se hvězdamido šeptného rozhovoru!Ty třepotné, smavé hvězdičkytak čiperně na mne hledí —ach prosím vás, je to pravda vše,co lidé prý o vás vědí?Že maličké Vy prý hvězdičkyjste obrovská samá těla —a od jedné k druhé prý sto leta k některé věčnost celá?Což nevidím, jak jste drobounkya v jakém jste k sobě skladu? —já – nahoře být – bych kamenemvás přehodil celou řadu!A že prý jste věčném ve rejia přes steré skokem míle? —Ej musilo by tu hluku býta šumu za noční chvíle!A zatím tak němě spřádátesvou života tichou dumu —když vesele prstem zaluskám,je věru v tom více šumu!

IV.

Což třepotá se to tu hvězdiček,jak včeliček ve vzlétlém roji! —Proč asi ta jedna jedinátam samotná povzdál stojí?Tak dumavě chvílemi v dáli zřía bleďoučké její jsou tváře,je patrně hvězda mlaďoučkádle dětinné v očku záře.Jen někdy svůj doufavý vyšle hleda stoudně zas do sebe mrká —ba myslím, že také hvězdičkajak hrdlička láskou vrká!

V.

Snad jiní jinak uvidí —já myslím nebe širé si jak naši zemia při hvězdách si myslím na lidi.Vidím tam různotu skupení,velkosti, tvarů a záře —to musí různé osoby být,kde jsou různé tváře!Planetoidek tam havěť zřím– uličnických to zmetků —,jež hvězdám nám již stárnoucímbab nadává a dědků;hvězdičky na šňůře pupečně —embrya – mléčné símě —též nebe je zas v nadějia nosí sladké břímě;panenky růžově planoucí,mládence hledů zbrklých,roj mužů světla klidného,roj babic žlutě scvrklých.Běhají spolu, a přece jekaždý svých práv si bdělý,jak lidi nás zde chladná zášťje chladný éter dělí.Životem různým se nebe skví– dosti však tam též rovůa svaté ticho v koutečkách,jak sluší na hřbitovu.Co světů Svět as pohrobí,jež – jako naši velcí mrtví – zraku zmizí,a přec svou váhou dále působí!

VI.

Věřte, že také hvězdičkymnoho, ba mnoho bolí,každá si s námi naříkáslzavé na oudolí.Mají svou drsnou lopotu,točí se, běží, svítí,sto tisíc mil vám přeběhnoupro kousek živobytí.Do únavy se lopotí,trýzní svá zlatá těla,kosmický prach si stírajíze vznešeného čela.

VII.

Po nebi hvězdic je rozsetolesem jak zvonců vřesných,dech času je měrně provádív jásavých kruzích plesných.Vidíme plesu jenom cíp —zkoumej a čítej sebelíp,mistře v početním cviku,nespočteš tanečníků!Vesele se Zemí Měsíc jde,Země zas v mocném kruhuse okolo Slunce otáčív zářivém planet pruhu.A i to velké Slunce zaskolem většího vede nás —a toto slunce jehokde jde? – a kolem čeho?Mysli se nejvýš – a nad tebouhvězd jako vřesných zvonců —,a kdybys byl jako Slunce stár,nedomyslíš se konců!Klečím a hledím v nebe líc,myšlénka letí světům vstříc —vysoko – převysoko —a slza vhrkla v oko.

VIII.

Poeto Světe, co jsi aeón prožil,než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil,než každé slunce s planet květem různýmjsi v sloku sloučil uměním svým luzným,než z chaosního myšlének svých vírujsi slunce k sluncím uved v zpěvů míru —než mladé Zemi řekl´s: „Oživuj!“,poprvé nechal mladé srdce tlouci,odevřel oko lidské: „Obdivuj!“Poeto Světe! Hymnus tvůj je věčný!Tvá každá sloka má svůj život pučný,a když jej výkvěte, dá mrtvol zvučnýv tvé ruce zpět co zárod nově vděčný.Poeto Světe! Kam se hymnu křídlapřes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,kam, kam se křídla hymnu rozkládají?!Když mořem vanou, moře z dna se bouří,když zemí vanou, země k nebi kouří,když nebem vanou, světům dech se tají!Poeto Světe, co tvůj hymnus kryje,co vše v něm mře, co nesmrtelno žije!Ba není krásy, by v něm nekvítala,a není zoře, by v něm nesvítala,a není jasu, by se jím nešířil,a není květu, by se v něm nepýřil,ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla,ne dětských smíchů, by v něm nezvonily, —a není slz, by jím se neronily,ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla,a není boje, by v něm neburácel,ne mučedníka, by v něm nekrvácel, —a není touhy, by jím nevanula,a není lásky, by v něm neplanula,a není srdcí se vším citem svojím,by netloukla v tom velkém hymnu Tvojím!Poeto Světe! Poetů jsi bohem,a přec – jsi poetou jen všech poetů slohem.A byť tvůj hymnus velký jako nebe,co dáváš v něm? – vždy jen a jenom sebe!A čtoucím nám byť nadšením až vzplály líce,my cítíme: poeta cítil více!Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu —a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál Tě bolu!

IX.

Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdáchjak dědeček ve kronice,vždyť čteme tam samou jen minulost,co bylo, co není snad více.Čtem o nesmírnosti prostorya mysl nám trne, žasne,že papršlek světla než sletí k nám,snad hvězda již zhasla, snad hasne.Čeho my ještě se dožili!Ba na stará kolena divy:nám minulé vidět lze přítomněa mrtvy zřít jakoby živy!

X.

Paprsku z Alkyony mé,světelný šípe, znáš-li,čím si tvá paní líbeználuznou svou líci krášlí?„Ach snad už líc ta povadla,snad už je po všem vděku,vždyť já k Vám světla s poselstvímletím již na šest věků!“Poslíčku říše Mlékové,po jakém po zákonukupí se světů milionsvětelných do záhonů?„Ach snad už zhasly světy Ty,snad už je po všech veta,od mého vzletu vrší sev tisíce věků leta!“ —Jako ta lidská myšlénka:po věcích teprv hřímá,po věcích lidstvem zachvěje —myslitel dávno dřímá.

XI.

V pusté jsme nebeské končině,Slunce i se planetami,jinde je světů jen naseto,my jsme tak světově sami!My když i nožičky vyšvihnemdo šipkých světelných skoků,letíme k nejbližší sousedcepřece jen trojici roků.„Paničko Alfo Kentauři,poptávce dovolte ňáké,matička Slunce se dává ptát,máte-li dětičky také.

Конец ознакомительного фрагмента.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.